Dubrovnicko-neretvanský kraj je oblast s množstvím krásných, pečlivě pěstovaných přírodních zákoutí a míst, která jsou svědky starých dějinných událostí. Svědčí o tom četné památky, ucelené archivy a bohaté pokladnice. Jsou zde historická města Dubrovník, Korčula, Ston, trosky starobylé Narony a zmizelého Epidaura, významné moderní mořské a říční přístavy Metković a Ploče, známá městečka s bohatým svědectvím o svém historickém významu Cavtat, Lopud, Trsteno, Slano, Mali Ston, Orebić, Lastovo a několik desítek malých osad, které splývají s krajinou na mořském nebo říčním břehu, v horách a na polích.
Je zde rovněž asi sto renesančních letohrádků, které patriciové, obchodníci a mořeplavci vystavěli v mořských zátokách nebo na okraji náhorních plošin a kolem nichž zřídili parky a zahrady. Tyto letohrádky byly na některých výjimečně zajímavých místech vystavěny v řadách za sebou, jako například v místě Rijeka Dubrovačka na ostrově Šipanu nebo v Konavlích. V průběhu bouřlivých dějin se tady střetával a prolínal vliv mnoha vládců a námořních velmocí: Byzance, Saracénů, Chorvatů, Normanů, Benátek, Chorvatsko-uherského státu a jeho prostřednictvím i Římsko-německého císařství, Osmanského, Habsburského a Napoleonova císařství.
V průsečíku těchto vlivů si Dubrovník jako malé město dokázal zajistit politickou obratností patricijů velmi rozsáhlou a celistvou formu nezávislé správy, díky které po staletí působil jako samostatný městský stát Dubrovnická republika. Dubrovník si svou nezávislost uchovával formou univerzálního kultu svobody, o němž se při každé příležitosti zmiňovali jeho státníci, vyslanci a básníci. Proslulý britský spisovatel George Bernard Shaw napsal v roce 1921: „Ti, kteří hledají ráj na zemi, musejí přijet do Dubrovníku." Nebyla to jen pochvala jeho slavných dějin ani pouze Dubrovníku, nýbrž přírodních krás celého kraje, který dnes známe pod jménem Dubrovnicko-neretvanský kraj.