Dubrovník je se svými 43 000 obyvateli největším a nejznámějším jihodalmatským městem a můžeme klidně dodat, že i nejkrásnějším: například věhlasný anglický spisovatel G. B. Shaw ho nazval rájem na zemi. Město leží v zeměpisné šířce odpovídající zhruba poloze Říma či Barcelony, na jih od 412 m vysoké hory Srđ.

Dubrovník vznikl poté, co v roce 639 zpustošili Avaři a Slované osadu Epidaurum (dnešní Cavtat), založenou již starověkými Řeky. Část obyvatelstva se uchýlila na skalnatý ostrov Lausa, kde na jihu dnešního historického centra města založili nové sídlo. Z původního Lausa vzniklo pozdější pojmenování Rausa a nakonec Ragusa. O něco později se na úpatí hory Srđ, několik set metrů od Lausy, usídlili Slované. Ti nazvali místo Dubrava (Doubrava). Obě osady byly od sebe odděleny úzkým průlivem v místě dnešní promenády Stradun. Obyvatelstvo obou osad záhy splynulo a jejich společné sídlo se od té doby nazývalo Ragusa. Díky příhodné zeměpisné poloze zaujímala Ragusa stále významnější postavení v námořním i pozemním obchodě, který obyvatelé udržovali především s italskými městy, a na základě práv, která získali, také s balkánskými knížectvími. Ve 12. století již byla Ragusa vzkvétajícím obchodním centrem. Ve 14.století se z městského státu stala mocná Dubrovnická republika. Pozdní středověk přinesl obrovský rozkvět nejen v obchodním životě města, ale také v rozvoji věd a umění. Rozkvět ale náhle ukončilo dne 6. dubna 1667 jen několik vteřin trvající zemětřesení nevídané síly. V důsledku něho a následného požáru bylo téměř celé město zničeno. Za oběť mu padla asi polovina obyvatelstva. Hospodářství republiky bylo zcela rozvráceno. Přestože se město postupně obnovovalo, diplomacie bez peněz už nebyla tak účinná. V roce 1808 byl Dubrovník připojen k ilyrským provinciím, a tak fakticky přišel o nezávislost i formálně. Od té doby se dějiny města zhruba shodují s dějinami celé Dalmácie. Velké škody ve městě i okolí způsobila válka v letech 1991–1992. Již od roku 1979 je historické jádro Dubrovníku zapsáno na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dubrovník se může pochlubit takovým množstvím pamětihodností, že je nemožné navštívit všechny při jedné návštěvě. Dominantou města jsou jistě městské hradby, které jsou dlouhé 1 940 m. Na pevnině jsou široké 4–6 m, na straně obrácené k moři 1,2–5 m a na nejvyšším místě měří 25 m. Celkem z nich vystupuje 14 hranatých, 3 okrouhlé věže a 5 bašt. Nejvyšší a nejmohutnější z nich je známá dvoupatrová okrouhlá bašta Minčeta. Dubrovník nabízí prožití příjemné dovolené s vynikající nabídkou kulturního vyžití.