Oficiálně Chorvatská republika (Republika Hrvatska) leží na pomezí střední a jihovýchodní Evropy. Sousedí se Slovinskem, Maďarskem, Srbskem, Bosnou a Hercegovinou a Černou horou.

Státoprávní tradice:

Chorvatsko je středně velký evropský stát. Svojí polohou je to středoevropská a středozemní či panonsko – jadranská země. Státoprávní tradici, dědí od středověkého knížectví (791 - 924) a království (925 - 1102) až k současné Chorvatské republice, která byla vyhlášena 25.6. 1991. Po vzoru moderního evropského státu bylo Chorvatsko podle své ústavy (1990) definováno jako jednotný a nedělitelný demokratický a sociální stát. Uspořádání moci se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudí moc. Aplikuje se parlamentarizmus ve variantě poloprezidentského systému.

Vlajka, státní znak, hymna, měna:

Vlajka Chorvatské republiky se skládá z červeno – bílo – modré trikolóry s historickým chorvatským státním znakem (25 červených a bílých polí) se stylizovanou korunou, která drží pět menších štítů s erby (nejstarší chorvatský erb, erb Dubrovnické republiky, Dalmácie, Istrie a Slavonie). Trojbarevný princip vlajky vznikl u Chorvatů po revolučním roce 1848, kdy byly opušteny staré, především heraldické znaky. Erb s červenými a bílými poli ve štítu byl od nejstarších dob symbolem chorvatské státnosti. V poli štítu se střídá pět vodorovných a pět svislých řad červených a bílých čtverců. Počátky erbu se datují z XI. Století (kamenná plastika z období chorvatských králů – Zadar, Baška na ostrově Krk). Zákon o erbu byl přijat parlamentem Chorvatské republiky 21.12.1990. Chorvatská hymna Lijepa naša (krásná naše vlast) byla otextována v roce 1835 (A. Mihanović) a zhudebněná v roce 1846 (pravděpodobně J. Runjanin). Hymnou byla služebně prohlášena sice teprve v roce 1974, ale již od obrozeneckého období se stala symbolem národního života. Služební chorvatskou měnou je kuna (l kuna = 100 lipa).

Rozloha, hranice:

Povrch Chorvatska se skládá z pevniny (56 538 km2 = 65%) a pobřežního moře - skládá se z vnitřního a teritoriálního moře (31 139 km2 = 35%) tj. celkem 87 677 km2. Chorvatsko má 4 784 265 obyvatel (1998). Hlavním městem je Záhřeb.

Celková délka pozemní hranice Chorvatské republiky je 2 028 km. Na severovýchodě hraničí se Srbskem (241 km), na severu s Maďarskem (329 km), na severozápadě se Slovinskem (501 km), celou svou vnitřní stranou pevninského hraničního oblouku s Bosnou a Hercegovinou (932 km), na jihu s Černou Horou (25 km) a na moři s Itálií a Slovenií (přibližně 930 km). Dnešní hranice Chorvatské republiky jsou z převážné části totožné s mezinárodně potvrzenými hranicemi chorvatských zemí, které vznikly dávno před založením Jugoslávie.

Suverenita Chorvatské republiky se vztahuje i na celé mořské prostranství až k hranici teritoriálního moře a ohraničena je pouze právem neškodného proplutí všech lodí všech zemí. Teritoriální moře je široké 12 námořních mil, měřeno od rovné výchozí linie. Mořská hranice Chorvatska je dlouhá přibližně 930 km. Povrch mořského prostranství, které je součástí Chorvatska je 33.200 km2.

Vývoj státu:

V širším okruhu chorvatských zemí se během historie vyvinulo několik ohnisek – civilizačních, národních a politických (římské, byzantské, benátské, italské, německé, maďarské, turecké) a náboženských (katolické, pravoslavné, islámské). Při dělení Evropy způsobeném rozkolem křesťanství a hlubokým islámsko – tureckým průnikem právě na chorvatské teritorium, se Chorvatsko přiklonilo k západnímu okruhu. Představovalo jeho východní hranici (antemurale) a zároveň bránilo svou politickou a kulturní identitu.

Nestabilita východních hranic způsobená dlouhodobým osmanským průnikem, srbské a vlašské migrační vlny, které tyto průniky doprovázely, a církevní pravoslavné a islámské vlivy měly za následek i zužování chorvatského národnostního prostoru (Bosna). Přes chorvatskou oblast vede i směr rakousko - německých zájmů ve Středomoří a v Malé Asii podobně jako maďarský průnik k moři. Chorvatsko spadalo rovněž do živého zájmu italské ekspanze s aktivními zónami penetrace (část ostrovů a pobřeží). V rámci Jugoslávie mohlo Chorvatsko jako jedna z republik rozvíjet svou státnost a demokratické instituce jen omezeně. Jako současný suverénní, poprvé v demokratickém procesu a obranné válce uznaný stát, je Chorvatsko znovu státem dotyku, prolínání a protikladů strategií Západu a Východu.

Obyvatelstvo, demografie, národnostní složení:

Dlouhodobé válečné útrapy a pustošení (od XV. století) doprovázené uprchlickými krizemi, epidemiemi a hladomorem, byly až do roku 1880 hlavními příčinami pomalého růstu obyvatelstva. V roce 1780 žilo v oblasti současné Chorvatské republiky 1 476 000 obyvatel a v roce 1880 pouze 2 506 228. Počet obyvatel Chorvatska nejvíce vzrostl na přelomu 19. a 20. století (1880 – 1914). Roční stopa růstu byla tehdy vyšší než 1 %. Počet živě narozených byl i nadále vysoký (kolem 40 na 1 000 obyvatel). Zmenšila se úmrtnost (méně než 30 na 1000 obyvatel), takže se poče t obyvatel zvýšil. Před první světovou válkou přesáhl počet obyvatel 3,5 milionu. Do první světové války se mnoho Chorvatů vystěhovalo do zaoceánských zemí a po válce se otevřel i evropský směr vystěhovávání. Neméně důležitým faktorem pomalého zvyšování počtu obyvatel byly po roce 1914 i ztráty na obyvatelstvu způsobené světovými válkami. Teprve před II. světovou válkou dosáhl počet obyvatel Chorvatska čísla 4 milionů. V posledním století byl v Chorvatsku ukončen proces demografické přeměny, přechod od reprodukčního typu s vysokým stupněm natality a mortality k typu s nízkými stupni natality a mortality. Vlastenecká válka 1991 – 1992 přinesla nové ztráty na lidských životech a nové druhy migrace (vyhnanci, utečenci), které urychlily již existující nepříznivé demografické procesy.

Struktura obyvatel podle vzdělávacích znaků (gramotnost, stupeň vzdělání atd. zaznamenala pozitivní posun nejen kvůli zvýšení počtu osob s vyšším stupněm vzdělání ale i pro tendenci vyrovnání této struktury vzhledem k druhu pohlaví. Národnostní složení obyvatelstva Chorvatské republiky ukazuje na vysokou a stabilní homogennost - většinovým národem jsou Chorvaté (3 736 356 obyv. tj 78,1 %). Ostatní obyvatelstvo se skládá z národních společenství nebo menšin, které jsou zastoupeny menšími podíly: Srbové (581 663 obyv.), muslimové (43 469 obyv.), Slovinci (22 376 obyv.), Italové (21 303 obyv.), Češi (13 087 obyv.), Slováci (5 606 obyv.), Rusíni (3 253 obyv.). Jednotliví chorvatští občané jsou svou národností Albánci, Rakušané, Němci, Ukrajinci, Rómové, Židé atd. Práva všech národnostních menšin jsou určena zvláštním ústavním zákonem. Všechny národnostní menšiny mají právo na kulturní autonomii, jsou zastoupeny ve Sněmu a v ostatních orgánech státní moci.

Náboženství:

Svým vyznáním je většina obyvatel Chorvatské Republiky katolická (76,6%). Pravoslavných je 11,1%, zatímco všech ostatních je 12,3% (jiné křesťanské sekty 7,2%, muslimové 1,2%, ateisté 3,9%).

Katolická církev je na teritoriu Chorvatské republiky teritoriálně rozdělena na 11 (arci)biskupství, která vytvářejí tři metropolitní provincie (Zagreb, Split, Rijeka) a jedno samostatné zadarské arcibiskupství. Záhřebskou metropolitní provincii tvoří záhřebské arcibiskupství a biskupství v oblastech Varaždin, Požega, Djakovo – Srijem a Križevac. Splitskou metropolitní provincii vytvářejí splitské arcibiskupství a biskupství v oblastech Šibenik, Hvar – Brač, Dubrovnik a Kotor (mimo hranice Chorvatské republiky). Metropolitní oblast Rijeka tvoří arcibiskupství Rijeka – Senj a biskupství Krk a Poreč – Pula.